POMEZÍ / CZ / MINIATÚRA 1
SOBOTA / KAMMERHOF / 21. 8. 2021 / 15.30 - 20.00
Do Banské Štiavnice přijedou režiséři Kateřina Součková a Lukáš Brychta, kteří zde spolu s hereckým týmem (Jindřiška Dudziaková, Vojtěch Bartoš, Kryštof Bartoš) budou tvořit svoji divadelní odpověď na téma festivalu a 21.8. od 12.30 povedou v Eleuzíně
svoji masterclass o imerzivním divadle.
svoji masterclass o imerzivním divadle.
Pomezí
Tvůrčí tým uskupení Pomezí se zformoval v roce 2014 při práci na první inscenaci imerzivního divadla Letec – l'Aviateur, na kterou navázal úspěšnou imerzivní inscenací Pomezí, za kterou byl oceněn například Cenou divadelní kritiky (Scénografie roku 2016), Cenou divadelních novin (Alternativní divadlo sezony 2016/2017) či Poctou festivalu ...příští vlna/next wave... (Projekt roku 2016).
V průzkumu formy imerzivního divadla pokračoval soustavně dále: exteriérové alegorické Pozvání (2017), prvorepublikový detektivní Dům v jabloních (2018), introspektivní a minimalistické Opisy (2019) či Lístky prosím (2019) o propagandě a populismu. Vedle toho Pomezí navázalo spolupráci s Národním muzeem a vytvořilo pro jím spravované historické interiéry prozatím dvě interaktivní inscenace o českých osobnostech 19. století: pro Památník F. Palackého a F. L. Riegra inscenaci Prosíme nesahat! (2017) a pro historickou knihovnu Vojty Náprstka inscenaci Popel a náprstky (2018), čímž se snaží podpořit širší působení současného divadla i jeho uplatnění v mezioborových souvislostech. V roce 2019 v tomto směru dále pokračovalo sérií projektů tzv. „divadla pro jednoho diváka“ (one-on-one) – v rámci tohoto cyklu vytvořilo vlastní inscenace Na houbách (2019) o mezigeneračních vztazích, Milý Karle! (2019) rekonstruující částečně dochovanou korespondenci z průběhu první světové války a Výlety (2019) o vícesmyslovém vnímání. Dále realizoval projekt tzv. narativního prostoru Za dveřmi čp. 21 (2019) o rozpadu mladé rodiny z perspektivy rodičů a jejich dcery, audiowalk zkoumající subjektivitu pohledu a nechtěné voyerství Nad městem (2019), multimediální interaktivní projekt kombinující divadelní a audiowalkové prvky Neviditelná tržnice (2020) zkoumající historické vrstvy Pražské tržnice či městskou inscenaci s rolovými prvky o životě současných třicátníků My se neznáme (2020).
Svou soustavnou orientací na aktuální formy interaktivního divadla a snahou o zapojování diváka do svých děl se snaží profilovat jako jedinečný a srozumitelně vyhraněný pražský soubor rozvíjející současné tendence interaktivního divadelního umění.
Tvůrčí tým uskupení Pomezí se zformoval v roce 2014 při práci na první inscenaci imerzivního divadla Letec – l'Aviateur, na kterou navázal úspěšnou imerzivní inscenací Pomezí, za kterou byl oceněn například Cenou divadelní kritiky (Scénografie roku 2016), Cenou divadelních novin (Alternativní divadlo sezony 2016/2017) či Poctou festivalu ...příští vlna/next wave... (Projekt roku 2016).
V průzkumu formy imerzivního divadla pokračoval soustavně dále: exteriérové alegorické Pozvání (2017), prvorepublikový detektivní Dům v jabloních (2018), introspektivní a minimalistické Opisy (2019) či Lístky prosím (2019) o propagandě a populismu. Vedle toho Pomezí navázalo spolupráci s Národním muzeem a vytvořilo pro jím spravované historické interiéry prozatím dvě interaktivní inscenace o českých osobnostech 19. století: pro Památník F. Palackého a F. L. Riegra inscenaci Prosíme nesahat! (2017) a pro historickou knihovnu Vojty Náprstka inscenaci Popel a náprstky (2018), čímž se snaží podpořit širší působení současného divadla i jeho uplatnění v mezioborových souvislostech. V roce 2019 v tomto směru dále pokračovalo sérií projektů tzv. „divadla pro jednoho diváka“ (one-on-one) – v rámci tohoto cyklu vytvořilo vlastní inscenace Na houbách (2019) o mezigeneračních vztazích, Milý Karle! (2019) rekonstruující částečně dochovanou korespondenci z průběhu první světové války a Výlety (2019) o vícesmyslovém vnímání. Dále realizoval projekt tzv. narativního prostoru Za dveřmi čp. 21 (2019) o rozpadu mladé rodiny z perspektivy rodičů a jejich dcery, audiowalk zkoumající subjektivitu pohledu a nechtěné voyerství Nad městem (2019), multimediální interaktivní projekt kombinující divadelní a audiowalkové prvky Neviditelná tržnice (2020) zkoumající historické vrstvy Pražské tržnice či městskou inscenaci s rolovými prvky o životě současných třicátníků My se neznáme (2020).
Svou soustavnou orientací na aktuální formy interaktivního divadla a snahou o zapojování diváka do svých děl se snaží profilovat jako jedinečný a srozumitelně vyhraněný pražský soubor rozvíjející současné tendence interaktivního divadelního umění.
Proč divadlo a živé umění?
Během covidové izolace jsme si stejně jako mnozí znovu silně uvědomili potřebu skutečného setkávání s ostatními, které sebou nese nejenom vzájemné předávání fyzické energie, ale otevírá i prostor pro nepředvídatelné momenty, které mohou vytrysknout pouze ze setkání mezi živými lidmi ve skutečném prostoru.
Naše představení vznikají až díky divákům - jejich jedinečným reakcím a podnětům, které obohacují celý tvar o bohatou a zcela klíčovou rovinu. Právě to, co vzniká z těchto situací “tady a teď” během našeho setkání s diváky nás zajímá jako prostor pro hru, který se snažíme v naší tvorbě připravit a propracovávat.
Proč zkoušet hledat nové cesty divadla?
Divadlo jako umění živého dialogu má schopnost se rozvíjet a citlivě reagovat na otázky, které rezonují současnou společností. Mezi ně patří i aktuálně silná potřeba prozkoumávat náš vztah k okolní realitě a přehodnocovat zaběhnuté způsoby, kterými skutečnost vnímáme a jimiž s ní interagujeme. V tomto období, kdy společnost prochází nečekanými změnami, je podle nás důležité, abychom se dokázali podívat na věci z jiného úhlu pohledu a otevřeli tak další možnosti, s nimiž je možné dále pracovat. Právě tento “jiný pohled” umožňuje práce s “novými” formami divadla. A to ať už jimi rozumíme třeba rozrušení klasického rozdělení jeviště a hlediště, které vede k větší aktivizaci, a tudíž i osobní zodpovědnosti diváka nebo hledání divadelních alternativ k tradičnímu inscenování pravidelného dramatu, které by svou uměleckou formou odrážely fragmentarizované a často i chaoticky propletené struktury naší společnosti.
Co vás baví odevzdávat divákovi?
Prostor pro hru. Prostor pro imaginaci a zpochybňování hranice mezi realitou a fikcí.
Podněty pro zkoumání jejich vlastních prožitků, zvědavosti, citlivosti a způsobu, jímž se vztahují ke světu kolem sebe v okamžiku, kdy nejsou pravidla jasně dána.
Během covidové izolace jsme si stejně jako mnozí znovu silně uvědomili potřebu skutečného setkávání s ostatními, které sebou nese nejenom vzájemné předávání fyzické energie, ale otevírá i prostor pro nepředvídatelné momenty, které mohou vytrysknout pouze ze setkání mezi živými lidmi ve skutečném prostoru.
Naše představení vznikají až díky divákům - jejich jedinečným reakcím a podnětům, které obohacují celý tvar o bohatou a zcela klíčovou rovinu. Právě to, co vzniká z těchto situací “tady a teď” během našeho setkání s diváky nás zajímá jako prostor pro hru, který se snažíme v naší tvorbě připravit a propracovávat.
Proč zkoušet hledat nové cesty divadla?
Divadlo jako umění živého dialogu má schopnost se rozvíjet a citlivě reagovat na otázky, které rezonují současnou společností. Mezi ně patří i aktuálně silná potřeba prozkoumávat náš vztah k okolní realitě a přehodnocovat zaběhnuté způsoby, kterými skutečnost vnímáme a jimiž s ní interagujeme. V tomto období, kdy společnost prochází nečekanými změnami, je podle nás důležité, abychom se dokázali podívat na věci z jiného úhlu pohledu a otevřeli tak další možnosti, s nimiž je možné dále pracovat. Právě tento “jiný pohled” umožňuje práce s “novými” formami divadla. A to ať už jimi rozumíme třeba rozrušení klasického rozdělení jeviště a hlediště, které vede k větší aktivizaci, a tudíž i osobní zodpovědnosti diváka nebo hledání divadelních alternativ k tradičnímu inscenování pravidelného dramatu, které by svou uměleckou formou odrážely fragmentarizované a často i chaoticky propletené struktury naší společnosti.
Co vás baví odevzdávat divákovi?
Prostor pro hru. Prostor pro imaginaci a zpochybňování hranice mezi realitou a fikcí.
Podněty pro zkoumání jejich vlastních prožitků, zvědavosti, citlivosti a způsobu, jímž se vztahují ke světu kolem sebe v okamžiku, kdy nejsou pravidla jasně dána.
